Antonín Kostka, Jan Tluka

Dvaja fotografi, jeden kraj. Dvaja priatelia. Jeden fotí svoj rodný kraj, druhý ako na Slovensku žijúci Pražan fotil tento kraj v 70-tych rokoch minulého storočia. Fotografická pocta krajine a človeku, ktorý v nej žije. Pohľad na Valašsko Jana Tluku a Antonína Kostku.

Antonín Kostka, Z cyklu Má Vlára, 1980 - 2017

Antonín Kostka, Z cyklu Dědictví otců, od 2018

Jan Tluka, Z cyklu Valaško, 1971-1976

Dědictví otců

Na stráních Bílých Karpat na moravsko-slovenském pomezí rostou do dnešních dnů prastaré ovocné stromy. Mnohdy zraku člověka ukryté mezi korunami divoce rostoucích jilmů, buků, dubů a jiných lesních velikánů. Připomínají nám, že i v těchto vzdálených a nepřístupných místech byly kdysi samoty a chudá políčka horalů. Dávno osiřely paseky a kamenité role! Před staletími v potu tváře vyklučené lesní hvozdy se bez péče hospodáře vrací i se svými sady zpět do lůna divočiny. Doposud však mnohdy i staleté stromy dávají bohatou úrodu ovoce, které poskytuje užitek toliko lesní zvěři.

V mlhavém listopadovém podvečeru na malých hřbitovech, před kulisou potemnělých karpatských hřebenů, mžikavě blikají plamínky svíček. Některé z nich i na hrobech dávno zapomenutých pracovitých sedláků a hospodářů… těch, kteří ovocné stromy na horských samotách vysazovali, roubovali, štěpili, šlechtili, chránili před zvěří i nepřízní počasí. Majestátné vysokokmenné stromy, před nimiž dnes s pokorou a obdivem stojím, jsou jejich tichým pomníkem. Vzácným a jedinečným dědictvím otců, zanechaným svým potomkům i generacím příštím.

Ovocné stromy v horách dožívají. Navzdory tomu však doposud zjara změní krajinu bělostnými květy v pozemský ráj a s příchodem podzimu bohatě plodí. Jejich čas bytí se ale neúprosně plní a na své pouti postupně dochází tam, odkud není návratu. Jdou stejnou cestou, jako před léty ti, kteří stáli u jejich zrodu. Obrovské, hrubě zvrásněné kmeny s proschlými korunami padají pod tíhou věků a náporem živlů za ohlušujícího lomozu na vlahou zem.

Z úcty k odkazu otců se objektivem fotoaparátu snažím na citlivou vrstvu černobílého filmu zachytit osudy stromů. Stromů z dob dávno minulých, jejichž majestát zůstane pro časy budoucí zachovaný už jen na fotografiích…

Antonín Kostka, září 2021

Jan Tluka, Z cyklu Valaško, 1971-1976

Antonín Kostka, Z cyklu Má Vlára, 1980 - 2017

Valašské ozvěny

Soubor představuje fotografie z valašskokloboucka, především ze Závrší /Nedašov a Nedašova Lhota/. Fotografie vznikaly v období 1971 – 1976, v jakémsi zvláštním opojení při nesčetných toulkách tímto kouzelným krajem. A jak roky vzniku ukazují, bylo to pro mne intenzivně prožívané období objevování nejen fotografického, ale také hledání a třídění životních hodnot. A tak se po letech s úctou a vděčností vracím k těm vzácným setkáním s lidmi, kteří tu žili, k setkáním, která mne provází celý život... Ano, svět je již docela jiný, ale možná právě proto má smysl opět se o tyto zážitky znovu podělit a nenechat je docela zapadnout prachem – a beru to také jako malou splátku velkého dluhu za vše, co jsem si z tohoto putování odnesl…

Jsem vděčný za to, že jsem ještě stihl nahlédnout do rychle mizejícího světa přirozené a pokorné sounáležitosti člověka a krajiny. Do světa, kde člověk vše nezkoumá a nerozebírá, ale prostě žije. A žije tak, jak musí, což není nějaká idylická harmonie, ale i boj – o místo pod sluncem, o domov, o úrodu. Žije – a nespěchá, umí se radovat z obyčejných věcí, zpívat i plakat.

Přišel jsem na Valašsko v době, kdy dosud vzdálený halas světa už začal nevratně nahlodávat nejenom ten po léta téměř neměnný řád, ale také třeba vzájemnou soudržnost lidí. Průvan velkého světa začal nezadržitelně pronikat přes prahy chaloupek na samotách, které se pomalu ale jistě začaly vylidňovat.

Měl jsem štěstí, že jsem mohl zmapovat aspoň pár těch mizejících ostrůvků života spjatého s místem, s krajinou. A s lidmi, které jsem tu potkával, zažít opravdový, skutečně prožitý pocit domova. Ta letmá setkání se zapsala velmi hluboko a já se k nim i po letech vracím s úctou a vděčností.

Jan Tluka, září – říjen 2021

Antonín Kostka, Z cyklu Má Vlára, 1980 - 2017

Jan Tluka, Z cyklu Valaško, 1971-1976

Antonín Kostka (1958) žije v Brumově-Bylnici, kde v roce 2000 založil a dodnes vede fotoskupinu Andromeda. Od počátku 80. let se programově věnuje fotografickému zachycení krajiny Bílých Karpat, na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Vlárského průsmyku. Uspořádal přes 80 autorských výstav a reprezentativní výběr ze své tvorby představil v monografii Má Vlára, vydané v r. 2018. Série Dědictví otců prezentuje dosud nepublikované fotografie, na kterých zachytil zanikající staré ovocné sady a fragmenty dávno opuštěných staveb na samotách karpatských strání.

Jan Tluka (1953) se narodil v Praze, od r. 1979 žije v Trenčíně. Jeho fotografické začátky v letech 1970 až 1976 jsou spojené s fotokroužkem ve Slavičíně. V tomto období také vznikal vystavený soubor fotografií z Valašskokloboucka, především z Nedašova a Nedašovy Lhoty. V jeho současné tvorbě převažuje výtvarná fotografie z městského prostředí, kde objevuje skrytou obrazovou poezii plnou metafor, symbolů a znaků. Na svém kontě má 50 autorských výstav, kromě vlastní tvorby se věnuje i lektorské a publikační činnosti v oblasti fotografie.